Sličná elfí děva v kožených kraťasech se šlemi nadšeně skotačila po rozkvetlé louce a těšila se z přehršle jarních vůní, které se linuly vzduchem kolem ní a ulpívali na její sametové pokožce. Sbírala kytičky a semínka pro svůj kavárenský obchůdek na růžku dalaranských farmářských trhů. Najednou uslyšela tichý hlásek, který volal její jméno: „Hermelínko, prosím tě, zachraň mě. Bez tvojí pomoci zahynu!“ Hlas postupně slábl, až se změnil v šelest listí chvějíciho se ve větru. Hermelínka natáhla svojí ladnou šíji, aby zachytila vzdalujíci se šepot a barvitě zaklela. „Do řiti Eluniny, měla jsem poslechnout mámu a nepít tolik toho kafe s těma exotickýma bylinama!“ Vykouzlila teleport do své komůrky ve stromku na návsi a jala se čistit kávovar od plísní a zbytků ostatních halucinogenů. Ty hlasy a celkově ten titánsky biznis ji fakt začína dosti srát.